Následující text popisuje postup při střelbě ze sportovní pistole jednou rukou,
ale principy jsou obecně platné pro střílení z jakékoliv zbraně.
Střelecký postoj
Dříve než můžete vystřelit ránu, musíte správně stát. Musíte být správné vyvážený,
tělo musí být drženo pevně, ale bez napětí, tak aby vám to dovolilo namířit ruku
držící pistoli přirozeným způsobem na terč. Poloze vašich nohou, těla, paží a
hlavy říkáme střelecký postoj a ten musíte zaujmout vždy, když má dojít k výstřelu.
Neexistují absolutně pevná a jednoduchá pravidla, jimiž by byl definován ideální postoj.
Musíte sami najít takový postoj, který bude vyhovovat právě vám s ohledem na vaši
individuální tělesnou stavbu.
Vaše nohy musí být umístěny tak, abyste stáli pohodlně.
Mají být od sebe asi na šířku vašich ramen. Váha těla musí být rovnoměrně rozložena
na celou plochu obou chodidel. Horní část těla musí být vzpřímená. Trup je mírně
ukloněn, tak aby vyvažoval váhu napřažené ruky. Paže musí být v lokti napnutá.
Horní část těla musíte držet pevně, ale bez napětí; všechny boční pohyby musí
vycházet z kyčlí, nikoli z ramen. Poloha vaší paže a ruky, která drží pistoli,
se smí měnit pouze posunem nohou nebo těžištěm vašeho těla, dokud nebude v linii
zamířené na střed terče. Použijete-li pro vyrovnání do této linie ramenní kloub
nebo zápěstí, potom při stresové zátěži, která vznikne při míření a spouštění,
se paže vrátí do své přirozené polohy a nebude zamířená žádoucím směrem.
Abyste zaujmuli správný postoj, začněte tím, že zamíříte pistolí na terč. Pak spusťte
ruku a zavřete oči. Opět zvedněte ruku, jako byste mířili a otevřete oči. Pokud
pistole míří mimo střed terče, upravte polohu nohou tak, aby mířila správně.
Střelci praváci k tomu musí posunout levou nohu ve směru opačném k chybě zamíření
a pak posunout pravou k opětovnému zaujmutí pohodlného postoje. Tento postup
opakujte tak dlouho, dokud pistole nebude přirozeně zamířená se zavřenýma očima
na střed terče.
Vaše hlava musí být na úrovni mířidel. Její předklánění nebo
zaklánění způsobuje namáhání očí. Hlava musí byt otočena tváří k terči tak daleko,
jak je to jen možné bez přílišného napětí krčních svalů. Vyhněte se příliš
otevřenému postoji (čelem k terči) stejně jako úplně bočnímu (bokem k terči).
V prvním případě ramenní svaly špatně podpírají paži a ve druhém je hlava v tak
extrémní poloze, že dochází k přerušení krevního oběhu do mozku a krční svaly
snadno postihne křeč.
Většina trenérských příruček doposud doporučovala, abyste
zaujali postoj někde mezi těmito extrémy, tj. přibližně v úhlu 45° k terči.
Během několika posledních let však byla tato poloha předními sportovci postupně
zavrhnuta a všeobecně se přijímá názor, že správný postoj by měl být téměř v
linii k terči. Tento postoj je vyrovnanější a stabilnější, protože zpětný ráz
pistole je přenášen paží přímo až do ramene, kde je absorbován. Jakékoliv kymácení
těla (houpaní sem a tam) v této poloze neovlivňuje úhel paže ani polohu pistole.
V čelním postoji k terči se úhel paže vzhledem k vašemu trupu bude měnit při
každém zhoupnutí těla a k tomu bude vždy docházet. Je nemožné zůstat stát zcela
nehybně. Zpětný ráz pistole je také v čelním postoji absorbován pouze paží,
což se projeví ve znatelně větším pohybu ruky s pistolí.
Volné ruky si při míření
a spouštění vůbec nemusíte všímat. Většina střelců dává volnou ruku do kapsy
kalhot nebo kabátu nebo ji zaháknou za opasek. Tím se zajistí, že se rameno
volné ruky nebude hýbat. Abyste dosáhli stabilní polohy, musíte držet své tělo
zcela pevně, ale současně musíte mít pocit pohodlí bez nějakého napětí. Svaly,
které se přímo nezúčastní vytváření střeleckého postoje, musí být uvolněny,
aby se zredukoval jakýkoliv nežádoucí efekt; např. břišní a hýžďové svaly mají
být uvolněny a i čelist má být uvolněna. Rovněž volná ruka nemá být sevřena v pěst.
Držení pistole
Před zamířením musíte pistoli správně uchopit. Většina továrně vyráběných
rukojetí je pro terčovou střelbu nevhodná. Navzdory nedávnému zlepšení nemohou
takové rukojeti padnout lépe než individuální; neexistují dva střelci, kteří by
měli stejný tvar ruky. Pro správné držení pistole při míření musíte pažbu upravit
nebo si pořídit novou, která by vyhovovala vaší osobní potřebě. Řada firem se
na takovou individuální výrobu specializuje, ale většina střelců dává přednost
vlastní výrobě nebo úpravě pažby dodané s pistolí. Je-li pažba správně vytvarovaná,
pak přirozené „V" vytvořené palcem a ukazováčkem bude rozpůleno osou hlavně.
Ruka pohodlně obejme pažbu po celém obvodu a všechny části dlaně s výjimkou
ukazováčku budou v kontaktu s pistolí. Spodek rámu spočívá přirozeně na prostředníčku.
Váha pistole je přenášena na ruku prostřednictvím rukojeti. Těžiště pistole má
být blízko spouště, takže podstatnou část váhy přejímají tři prsty, které objímají
pažbu pod lučíkem spouště. Pistoli musíte držet pevně všemi třemi prsty proti palci,
tak budete mít plnou kontrolu nad zamířením pistole a její výškou. Tlak vyvinutý
malíčkem musí být menší než tlak vyvinutý zbývajícími dvěma prsty. Ukazováček,
tj. prst, který spouští, musí být volné pohyblivý a nesmí se dotýkat rámu pistole
ani rukojeti. Palec musí být držen volně podél rámu, aniž by nějak tlačil na
pistoli; dobře vytvarované pažby mají opěrky palce.
Pažba musí dovolit uchopit ji tak vysoko, jak je jen možné, aby se zmenšila
páčivá síla. Je-li zaujmut správný střelecky postoj, pak při správném uchopení
pistole musí být hlaveň podél osy pohledu mířícího oka. Není-li, pak je držení
pistole špatné a pažba musí být upravena. Pažba musí být v takovém úhlu, aby
hlaveň přirozeně zaujala polohu rovnoběžnou se záměrnou linií bez zbytečného pohybu
v zápěstí. Pro správné uchopení pistole ji vezměte nestřílející rukou za hlaveň
a vtlačte ji do dlaně. Obejměte pažbu prsty a přesvědčte se, že prostředníček ji
objímá těsně pod lučíkem nebo rámem a ukazováček je absolutně volný. Když
zasazujete pistoli do dlaně, mějte při tom ukazováček a palec široce rozevřené.
Jakmile pažbu obejmete svými prsty, vytvoří se mezi palcem a ukazováčkem zmiňované „V".
Když nyní poněkud uvolníte sevření, bude pistole naprosto správně uchopena; ověřte
si to zamířením, jak to bylo popsáno dříve.
Poloha ruky na rukojeti a tlak na ni musí být naprosto stejný při každém výstřelu.
Čím pevnější uchopení, tím přesnější je kontrola zbraně — ale jen do určitého okamžiku.
Síla vyvinutá pro uchopení a držení pistole je přímo úměrná síle potřebné pro spouštění.
Tlak vyvíjený malíčkem a špičkami prsteníčku a prostředníčku musí být co nejmenší,
jinak bude hlaveň pistole stlačována dolů a důsledkem toho budou nízko umístěné rány v terči.
Mezi výstřely uvolněte sevření rukojeti a nechte krev v ruce volně cirkulovat.
Občas pistoli z dlaně vyjměte úplně. Tím dosáhnete, že tvar ruky zůstane stále
nezměněný. Tvar ruky ovlivňuje i teplota; za teplého počasí si mezi výstřely otírejte
ruku vlhkým ručníkem, aby se povrch dlaně ochladil.
Dýchání
Dýchání způsobuje, že se ruka držící pistoli pohybuje; v průběhu míření tedy
musíte zastavit dýchání. Než zvednete ruku s pistolí k zamíření, několikrát se
normálně nadechněte a vydechněte. Prohloubené dýchání, tzv. hypoventilace, by
způsobilo zrychlení pulzu. Jakmile zvednete pistoli k zamíření, plně se nadechněte.
Dovolte pružnosti vašeho hrudního koše a plic vytlačit část vzduchu než začnete mířit.
V průběhu míření se bránice nesmí pohnout; jestli ránu neodpalíte v průběhu zhruba
deseti vteřin, spusťte ruku s pistolí, několikrát se nadechněte a vydechněte a
začněte znova. Kapacitu vašich plic a okysličování krve zlepší fyzický trénink.
Míření a obrazec mířidel
Jakmile si nacvičíte správný postoj a uchopení pistole, bude pistole, poté co
zvednete ruku, prakticky zamířená. Malou úpravou dosáhnete správný obrazec mířidel,
vrchol mušky musí být v jedné rovině s horní hranou hledí, mezera po obou stranách
mušky ve výřezu hledí musí být stejná. Zapamatujte si správný obrazec mířidel,
načrtněte si jej a kresbu si dejte do svého střeleckého kufříku, abyste se na ni
mohli dívat mezi výstřely. Pro správné zamíření je nutné mít oko zaostřeně na
mířidla. Oko nemůže být zaostřeno současně na terč i na mířidla; není-li zaostřeno
na mířidla, nemůžete si ověřit správně srovnání mířidel. Je třeba připomenout,
že nepatrná chybička na mířidlech se mnohonásobně zvětší na vzdálenost terče.
Soustřeďte se nejprve na mušku, abyste ji viděli jasně a ostře. Později, až budete
mít zkušenosti, budete schopni využít akomodační reflex, abyste v pásmu ostrost
udrželi i hledí.
Účelem míření je navést správný obrazec mířidel do správné polohy vůči
zamiřovacímu bodu na terči. Za předpokladu, že mířidla jsou správně nastavena pro
danou střelnici, že dojde k plynulému spuštění a že obrazec mířidel je v okamžiku
spuštění správný, zasáhne střela střed terče. Normálně se míří na bod pod černým
středem terče, protože ten se nejlépe kontroluje (míření na 6 hodin). Pokud budete
mířit příliš těsně pod černý střed terče, bude mít obrazec mířidel tendenci spojit
se s obrazem černého středu terče a bude velmi těžké udržet zaostření na mířidla.
Bude-li naopak váš zamiřovací bod příliš daleko od černého středu, bude zase obtížné
udržovat neustále tuto vzdálenost a mířidla se mohou také vychýlit i na stranu.
Ideální zamiřovací bod je asi v jedné třetině vzdálenosti od spodního okraje černého
zamiřovacího středu ke spodnímu okraji terče. Zamiřovací bod však není zdaleka tak
důležitý jako správně srovnaná mířidla. Chyby v bodu zamíření jsou paralelní chyby
a ty lze tolerovat.
Pro míření byste měli používat své řídící — dominantní — oko. Abyste zjistili,
které oko je vaše dominantní, vytvořte z palce a ukazováčku kroužek, podržte jej
asi 40 cm před obličejem a podívejte se přes něj na nějaký malý předmět. Kroužkem
nehýbejte a zavřete napřed jedno a potom druhé oko. Dominantní oko je to, kterým
vidíte předmět středem kroužku.
Většina střelců míří jedním okem tak, že mají dominantní oko otevřené a druhé
oko zavírají. Úsilí, které je zapotřebí pro udržení oka pevně zavřeného, však
narušuje koncentraci a napíná svaly v tváři. Mějte při míření obě oči otevřené a
rušení nemířícím okem odstraňte jeho zacloněním. Ideální clonka je průsvitný disk
- dovoluje, aby do obou očí vstupovalo stejné světlo, a to pomáhá zlepšit vidění.
Mířidla na vaší pistoli mají mít rozumné rozměry, jinak se vaše oko na ně bude
obtížně zaostřovat. Muška má být široká a pravoúhlá, rovněž tak výřez v hledí.
Pak je snadné vystředit mušku ve výřezu hledí podle proužků světla viditelných
na každé straně mušky, které pro tento účel zcela postačují. Neměly by být užší
než jedna třetina šířky mušky. Mířidla na terčových pistolích jsou stavitelná.
Místo zásahu střely v terči lze posunovat nastavením mířidel vodorovně nebo svisle.
Vzhledem k tomu, že nastavovací šroubky fungují na různých pistolích různým způsobem,
je užitečné si poznačit, jak fungují na vaší pistoli a tyto poznámky si uložit
do vašeho střeleckého kufříku.
Někteří střelci dávají přednost barevným mířidlům, zvláště při míření na střed,
protože vystupují z černého pozadí zamiřovacího středu. Tento způsob míření ale
nedoporučujeme, protože celá matně černá mířidla dávají ostřejší definici obrazu
mířidel.
Ideální zamířeni, jak je na obrázku, může byt dosaženo jen chvilkově, protože
pistoli prostě nelze držet absolutně klidně. Spouštění samozřejmé trvá déle a
tak se pistole v průběhu této doby pohybuje. Tento pohyb by měl byt omezen na
oblast pod zamiřovacím středem a této oblasti se říká zamiřovací oblast. Jak budete
postupně sbírat zkušenosti, bude se vaše pistole pohybovat méně a méně a zamiřovací
oblast bude odpovídajícím způsobem menší. Existence zamiřovací oblasti vám umožňuje
snáze se soustředit na udržení srovnaných mířidel, protože vás nebude tolik
zatěžovat vazba mezi mířidly a zamiřovacím středem. Zdá se vám, že se pohyb pistole
zmenšuje a to vám dále pomáhá zkoncentrovat se výhradně na srovnaná mířidla a
správné spouštění.
Spouštění
Základním pilířem techniky střelby z pistole je spouštění. Dokonalost ve všem
ostatním neznamená nic, je-li chybné spouštění. To totiž zkazí zamíření v kritickém
okamžiku, a tím je výstřel. Prst, kterým spouštíte, musí stlačovat spoušť po přímé
čáře zpět k vašemu mířícímu oku. Aby to bylo možné, musí prst být správně umístěný
a musí se spouště dotýkat jen prostředkem bříška prvního článku. Je to proto, že
bříško se pohybuje v přímé čáře, zatímco ostatní části prstu se pohybují v nejrůznějších
obloucích. V této poloze bude také váš spouštějící prst bezpečně vzdálen od rámu
a pažby pistole.
Nesměřuje-li tlak na spoušť přímo dozadu, má to za následek výchylky hlavně
(cukáni, chvění). Dotýká-li se váš spouštějící prst rámu pistole nebo pažby,
vyvíjejí svaly u kořene prstu boční tlak na pistoli právě v okamžiku výstřelu.
Tlak na spoušť musí být plynulý nejen do okamžiku výstřelu, ale i po něm.
Výstřel samotný musí být načasovaný do optimálního intervalu.
Koordinace spouštění
Doposud jsme hovořili pouze o jednotlivých složkách techniky střelby z pistole.
Tyto jednotlivé složky musí být při míření a výstřelu spojeny dohromady — všechny
mají význam současně. Budete-li vyčkávat se zahájením spouštění až do okamžiku,
kdy budete mít srovnaná mířidla, budete mířit příliš dlouho a v okamžiku, kdy
vystřelíte, už zamíření nebude dobré. Drženi pistole při míření je statická činnost,
vlastní spouštění je na druhé straně dynamická. A tak musíte zkoordinovat statické
a dynamické prvky, a to vše s použitím jedné jediné ruky.
Nejlepší cesta k dosažení této koordinace je začít s obojím současně. Jakmile
pistole dosáhne zamiřovací oblasti, musíte začít postupně stlačovat spoušť a současně
dělat poslední úpravy srovnání mířidel. Musíte udržet stabilní obrazec mířidel a
vlastní výstřel musí přijít jako překvapeni. To se nazývá podvědomé odpálení rány.
Vědomá střelba — vůlí řízené stlačení spouště v okamžiku, kdy je správný obrazec
mířidel— je chyba. Úsilí, které je třeba vyvinout ke stlačení spouště v tomto
okamžiku, má za následek stržení a chybný zásah.
Je velmi zajímavé sledovat čas nutný pro zamíření a spuštění. Je-li příliš
krátký, má to za následek chybné spuštění (stržení) rány. Je-li příliš dlouhý,
unavující se svaly a nedostatek kyslíku mají za následek nestabilitu zamíření,
rozostření oka mimo mířidla, neodolatelné nutkání po nádechu. Rána musí být
odpálena v určitém optimálním časovém intervalu, kdy jsou všechny činitele příznivé.
Optimální interval je mezi pěti až osmi vteřinami. Nejobvyklejší chyba při střelbě
z pistole je vědomé, náhlé spuštění rány po uplynutí optimálního intervalu. To je
panická reakce a jednoznačně znamená zmařenou ránu. Je rozhodně lepší několikrát
se pokusit o odpálení jedné dobré rány, něž násilně odpálit jednu špatnou. Nesmíte
být ale příliš opatrný, protože by to mohlo vést ke strachu ze spouštěni — k
neschopnosti odpálit ránu v optimálním intervalu vůbec. Abyste překonali tento
strach ze spouštění, musíte tlak na spoušť zvyšovat už od samotného počátku akce.
Pomůže vám pevnější uchopení pistole.
Souhrnně:
- Vaše oko musí být zaostřeno jedině na mířidla, která musíte držet ve správném uspořádání.
- Mířidla musíte držet v zamiřovací oblasti.
- Musíte plynule zvyšovat tlak na spoušf a při tom stále udržovat správný obrazec mířidel.
- Nevyjde-li rána v průběhu optimálního intervalu, musíte celou proceduru opakovat.
Následný čas
Samotný výstřel není ještě konec akce. Po výstřelu musíte pistoli dále držet
zamířenou a zafixovat si do paměti obrazec mířidel, který jste viděli přesně v
okamžiku výstřelu.
Zpětný ráz výstřelu vám pistoli vychýlí, ale ta se okamžitě vrátí do polohy,
kterou zaujímala těsně před výstřelem. Teprve po tom můžete po dalším krátkém
míření paži s pistolí spustit. Pokud nedodržujete tento postup, můžete příliš
brzy uvolnit držení pistole a ztratit koncentraci na mířidla, a to ještě před
výstřelem. Střelci, kteří spustí ruku s pistolí okamžitě, jakmile pistole vystřelila,
to velmi brzy začnou dělat ještě než pistole vystřelí. Předvídání výstřelu také
napíná svaly paže a ramene proti očekávanému zpětnému rázu a to způsobí ztrátu
zamíření. Jestli uvolníte držení pistole a zaostření na mířidla, ztratíte kontrolu
nad pistolí v okamžiku výstřelu. Obě tyto chyby jsou vážné.
Abyste nacvičili chování po výstřelu, představte si, že střela je jako raketa,
která opouští hlaveň několik vteřin po zážehu. V průběhu času po výstřelu můžete
odhadnout pravděpodobnou polohu zásahu, kterou si můžete následovně ověřit dalekohledem.
Nemůžete-li se upamatovat na polohu mířidel nebo odhled zásahu je chybný, potom
je vaše chování po výstřelu pravděpodobně nesprávné, nebo, což je horší, nejste
patřičně zkoncentrováni.
(Text byl převzat z publikace Střelba z pistole vydaného ČSS.)